můžeme se

pod to podepsat

Narodil jsem se v Novém Městě na Moravě, maturoval jsem na SPŠ Geologické v Příbrami. Po ukončení základní vojenské služby jsem vystudoval kulturologii a sociologii na FF UK v Praze. Prošel jsem mnohými zaměstnáními v různých zemích, od horníka v uranových dolech po asistenta v akademii věd. Jsem sportovně založený, činorodý člověk se spoustou rozličných zájmů. Největšími z nich jsou psaní a cestování. První básnická sbírka "Jen jednou tě pohladit" mi vyšla v roce 1990, druhá "Pocit blízkosti" v roce 2001.

V roce 2020 jsem založil "Jirkovo nakladatelství" a vydal knihu "My to dokážeme". V ní popisuji úskalí života (nejen) v České republice v posledních 50 letech. Cestopis "Od Atlantiku k Pacifiku" v němž vyprávím o své cestě napříč jihem USA, z Floridy do Kalifornie, jsem vydal v roce 2022. Cestopis „Podruhé od Atlantiku k Pacifiku“ z dvouměsíčního putování sedmi státy Jižní Ameriky vyšel na podzim roku 2025.

Galerie

Předchozí kniha

Podruhé od Atlantiku k Pacifiku

Autor v knize líčí svoje dvouměsíční putování sedmi státy Jižní Ameriky. Formou deníkových záznamů nám den po dni popisuje především krásy jihoamerické přírody. Snažil se vidět a vyfotit ta nejúžasnější místa v jednotlivých státech, namátkou vodopády Iguacu, jezero Titicaca a mnohá další. Na své cestě navštívil i řadu měst, z těch nejznámějších můžeme jmenovat Rio de Janeiro, Sao Paulo, Buenos Aires, La Paz. Celá kniha je plná nečekaných, většinou dramatických událostí, ale autor je popisuje s nadhledem. Se stejnou intenzitou se věnuje zážitkům příjemným. I těch bylo nespočet a ty týkají se především setkání s místními lidmi a jejich kulturou.

Od Atlantiku k Pacifiku

Autor v knize popisuje svoji 53 denní cestu jihem USA z Floridy do Kalifornie, kterou podnikl na přelomu let 2017/2018. Celý příběh je protkán vážnými i humornými úvahami a sbírkou nejrůznějších informací. Pro ty, kteří by se chtěli vydat na podobnou cestu po Americe, nebo se jen inspirovat pro své dobrodružství. Vyprávění autora je doplněno krásnými fotografiemi, ze kterých atmosféra vzdáleného kontinentu přímo čiší.

Ukázka

V sobotu 16. prosince jsem dopoledne spal a po obědě opět vyrazil do Francouzské čtvrti. Nejdříve jsem navštívil tržnici, která je na stejném místě již od roku 1720. Tam jsem ochutnal vyhlášenou a v průvodci doporučenou místní specialitu: Palačinku s cukrem, byla dobrá. Pak jsem se procházel ulicemi, prohlížel si obrazy, navštěvoval krámky se suvenýry pro turisty, ale hlavně jsem poslouchal hudbu. Klubů s různými hudebními styly je v New Orleans obrovské množství.

S přicházejícím večerem jsem se vyhýbal bočním ulicím, postávali v nich mladíci, kterým bych nevěřil ani pozdrav. Vysoká kriminalita v New Orleans je černou skvrnou na barevné paletě města. Jako poslední jsem ten večer navštívil taneční klub. Hráli tam snad všechny největší „pecky“ za posledních třicet let. Všichni tančili, všichni zpívali (minimálně refrény), protože uměli kupodivu anglicky lépe než já. Skvělá atmosféra a tolik krásných, nádherných holek z celého světa. Poté co mi barmanka prodala místo jednoho požadovaného piva rovnou tři, roztančil jsem se jako Travolta. Byla sobotní noc, horečka mohla začít.

Když jsem se vracel v noci domů, potkal jsem skupinku turistů s průvodcem, hledali strašidla. Tyto výpravy patří k New Orleans stejně jako hudba a Voodoo. To přinesli do města francouzští otroci z Karibiku. Smícháním různých kmenových náboženství s katolictvím vznikl kult založený na uctívání duchů. Já se nerad bojím, raději tančím.